Fráňa Šrámek – Fráňa Šrámek

„V roce 1933 se Šrámek po dlouhé odmlce vrátil k poezii a vydal sbírku Ještě zní. Poté se pustil do psaní sbírky Fráňa Šrámek. Ta měla shrnout dosavadní život a naposledy tlumočit čtenářům zkušenost básníkových mladých let. Texty se mu však pod tíhou tehdejší zkušenosti proměnily v zápis každodenního života, jehož průběh nejvýrazněji ovlivňovala krajina Českého ráje a soužití s Miloslavou Hrdličkovou. Právě život 30. a 40. let stal se příčinou, že Šrámek text z opatrnosti skryl. Některá čísla sbírky jej totiž usvědčovala z protinacistického odboje: spolu s Hrdličkovou a architektem Liskou vyhodili do povětří obávanou jičínskou služebnu gestapa. Strach z odvety, ale i nepříjemných poct a vyznamenání vedl básníka ještě v poválečných letech k úplnému zatajení sbírky. Raději přijal všeobecně sdílený postoj, že během války nevycházel, a k vydání připravil kritikou shovívavě přijatou sbírky Rány, růže (1945). […] V letech 1926–1949 vyšly v nakladatelství Fr. Borový třináctisvazkové Šrámkovy spisy, pozdější vydání v Československém spisovateli (1951–1960) bylo desítisvazkové. Sbírka Fráňa Šrámek nebyla nikdy z pochopitelných důvodů do spisů zařazena.“

XIX.

Naskládal jsem do dvorku / dvacet přepravek hrušek – lahvic – a třicet přepravek jablek. / Jsou to: hranáč, matčino, jadernička apod. / Hrdličková se vrátila z nákupu / a nevěřila svým očím. / Když vešla do síně, / na stolku už se kouřilo z konvice a já – / ležel jsem už dávno v posteli a předstíral, / že to ovoce posbíral a nanosil někdo jiný, / že to ne já, / kdo se tam celé dopoledne plahočil, ruce vytahané, / tvářil jsem se, / že vůbec nevím, o čem mluví. / Z tohoto jejího údivu radoval jsem se do oběda.


Stran: 72 / Vazba: V4 / Úprava + ilustrace: JT / Náklad: 100 ks / Vyšlo: 2021