Petr Šmíd – Nautický úsvit
„Často se mylně domníváme, že nám prospěje pobyt ve stínu stromů mezi kopci ve volné přírodě. Je to lež. To, po čem opravdu toužíme, je bezpečí čtyř stěn. Nejlépe ve staré ponuré knihovně, jež překypuje množstvím podivných předmětů, precizně preparovanými končetinami divoké zvěře, vycpaninami, které se pokouší napodobit kouzlo života bezchybně broušenými barevnými skly namísto očí. Žasneme tu nad symbiózou různých odrůd mramoru a exotického dřeva, více či méně – ale v každém případě skvostně – poškozeného. Nacházíme na nich podivné nerovnosti. Někdy se jedná o mechanické defekty, jindy o mapy vyžrané neznámými louhy. Člověk v takovém vězení pochopí, že se nepotřebuje hnát do záhadami opředených dálav naší planety. Ostrov svatého Brendana, jehož poloha nedala po staletí spát kartografům a mořeplavcům, najdeme snadno v zaprášeném svazku na krbové římse, a nikoli při nepříjemných plavbách v tropickém vedru, na nichž jsme nuceni sdílet šalupu s pochybnými jedinci, kteří jeví větší zájem o počet soudků rumu v podpalubí než o taje map Piriho Reise.“
***
„Toho dne jsem vyrazil na svou poslední pouť. Mým cílem bylo pobřeží. Poslední místo, které stálo mimo síť literárních (i jiných) aluzí. Pryč ze světa, kde je každý domek pošpiněn cedulí s nápisem „Zde se narodil významný literární kritik“, respektive „průkopník experimentální parapsychologie“ či „zasloužilý vedoucí divadelního souboru“.“
***
„Vyrazil jsem před rozbřeskem, ale už na schodech činžovního domu se mě otázala odulá alkoholička z třetího poschodí, zda vím, „který velký štýrský epik raného baroka by se dnes dožil čtyři sta čtyř let, kdyby mu zdravíčko jen o něco víc sloužilo.“ Využil jsem její otylé nepohyblivosti a prosmýkl se pod obrovským faldíkem její pravé paže. Ještě cosi nesrozumitelně hulákala, ale to už jsem byl u domovních dveří. Věděl jsem, že to nejhorší mě teprve čeká.“Stran: 56 / Vazba: V4 / Úprava + ilustrace: JT / Náklad: 100 ks / Vyšlo: 2022
ROZEBRÁNO